Kedluben Kossak F1

KOSSAK - hybridní, bílá, poloraná odrůda pro polní pěstování. Velké chutné bulvy odolávají praskání a nedřevnatí.

Vegetační doba od výsevu je 85 dní.

Možné termíny výsevu pro ranou polní kulturu KOSSAK jsou - únor až červen, se sklizní květen až září. Doporučený spon 25 x 30 cm.

Odrůda je odolná proti praskání a dřevnatění.

Kedlubna je pro naše těla jednou z nejprospěšnějších zelenin. Obsahuje spoustu vitamínů skupiny B, vitamín E, poměrně hodně provitamínu A (karotenu), vzácný vitamín K a vitamín C. Z minerálních látek obsahuje hodně vápníku (listy dokonce 3x více než bulvy), fosfor, železo, zinek, jód, hořčík a poměrně dost selenu a síru.

Jako všechny brukvovité rostliny působí preventivně proti rakovině, zvláště se doporučuje při rakovině dělohy, vaječníků, prsu, prostaty a tlustého střeva. Podporou činnosti žlučníku zlepšuje trávení, odstraňuje zácpu a upravuje stav střevní mikroflóry.  Kromě toho obsahuje také biotin, který přispívá ke zdravé pokožce a pevným vlasům. Působí také preventivně proti stresu, uklidňuje nervy a zlepšuje soustředění, snižuje cholesterol a čistí cévy, ale hlavně reguluje hormonální systém a to jak u žen, tak i u mužů, což lze využít pro léčbu nepravidelné a bolestivé menstruace, cyst na vaječnících a v prsou, při endometrióze, u pánů při problémech s prostatou.

Kedluben je bohatý na éterické oleje, které však mohou působit podráždění a bolest u lidí, kteří trpí záněty žaludeční sluznice a dvanáctníku.

Kedlubny jsou nejchutnější i nezdravější za syrova v salátech, na chlebu s máslem nebo se dají jen tak chroupat. Můžete je ale i nakládat, vařit, zapékat, dusit nebo smažit v trojobalu. Jistě si i pochutnáte na mladých lístech, které obsahují mnohem více vitamínů a minerálních látek než samotné hlízy. Nadrobno nasekané listy jsou ideální pro zpestření chuti zejména v pomazánkách, salátech či polévkách.

Brassica oleracea convar. Gongylodes / Kaleráb

Bohatá skladba nabízených odrůd umožňuje pěstování kedluben po celý rok. Kedlubnám se nejlépe daří v těžších půdách s hlinitým anebo písčitým charakterem, bohatých na živiny a vláhu. Protože kedlubny rychle rostou a jejich kořenový systém je slabý, při nedostatku závlahy mohou začít bulvy dřevnatět a praskat. Příliš suchá půda způsobuje kvetení rostlin. 

V osevním postupu kedlubny řadíme do II. tratě. Pokud jste záhon nebo skleník na podzim nehnojili, dejte pod sazeničku kedlubny trochu kompostu nebo uleženého hnoje. Čerstvý hnůj kedlubny nesnášejí. Vhodná předplodina je kořenová zelenina, luskoviny, rajčata či papriky.

Kedlubny se dělí na rané a pozdní, dále ještě na bílé a modré odrůdy v obou skupinách.

• Modré odrůdy kedluben jsou většinou ranější a více odolné proti popraskání.

• Bílé odrůdy kedluben jsou převážně pozdní, mají větší bulvy a mírně nasládlou chuť.

Semena kedluben můžete zasít přímo na záhon a nebo si je předpěstovat doma. Při předpěstování sadby můžete semena vyset již od ledna až února do sadbovače nebo truhlíku s kvalitním výsevním substrátem, vyrostlé sazeničky později přesuňte do vytápěného skleníku. Březnové výsevy lze také ještě pěstovat ve skleníku, pozdější už raději na záhoně, ideální je pro tyto účely bílá netkaná textilie.

Semena kedlubny sejeme jen velmi mělce pod povrch zeminy, mají malá semínka, která nelze dávat hluboko, jinak by nemusela zdárně vyklíčit. Semena se snažíme vysévat alespoň centimetr od sebe, velice to usnadní následné přesazování. Jestliže máte k dispozici sadbovače, můžete po jednom semínku do každého políčka vysít přimo tam. Poté semínka zasypte jemnou vrstvou substrátu či zeminy, jemně přimáčkněte a zavlhčete. Zálivku semen doporučujeme zprvu vždy aplikovat formou rosení postřikovačem, kterým povrch rovnoměrně zavlažíte a současně omezíte riziko vyplavení semen či poškození klíčků na minimum.

Výsevy pravidelně rosíme a kontrolujeme stav substrátu či zeminy, zda potřebuje zalít. Pro klíčení bude dostačovat rosení. Teprve později, až sazeničky budou mít vlastní kořínky, bude nutné přikročit k občasnému zalití.

TIP: Kedlubny můžete pěstovat ve vytápěném skleníku již od února, v běžném skleníku od března. Na venkovním záhonu, ale pod netkanou textilií nebo pod fóliovníkem od dubna. Kedlubna snese mráz, ale až jako větší sazenice, kterou si právě můžete předpěstovat doma.

Jestliže jste dělali hromadný výsev do jedné nádoby, bude při dvou až třech pravých lístcích nutné sazeničky přesadit do samostatných nádobek. Pokud jste seli přímo do sadbovačů a podařilo se Vám po jednom semínku, přesazování se v tento moment vyhnete.

Proces předpěstování není nijak složitý, kedlubny budou růst samy, bez Vaší velké pomoci. Stačí jen udržovat substrát správně vlhký, tedy nepřelévat, ale ani jej nenechat přeschnout. Až budou mít sazeničky první pravý lístek, můžete jemně přihnojit startovacím hnojivem.

Předpěstované sazenice kedluben k vysázení by měly mít aspoň tři nebo čtyři lístky. Dejte si pozor na hloubku výsadby. Pokud zasadíte kedlubny hluboko, nemusí vytvořit takové bulvy, jaké byste si přáli. Je dobré použít po výsadbě k zakrytí záhonu netkanou textilii, která vyrovnává rozdíly mezi denními a nočními teplotami, zejména na jaře. Mezi sazenicemi dodržujte vzdálenost, která je uvedena v návodu na pěstování té které odrůdy kedluben, protože při hustší výsadbě se bulvy protahují spíše do výšky a pořádně nedorostou do šířky.

Kedlubny vysévané venku jsou na podmínky venkovního prostředí zvyklé, takže je přesazujeme v podstatě kdykoliv od doby, co mají alespoň dva pravé lístky. Kedlubna snáší přesazování dobře, takže není nutné se bát, že bychom rostlinkám změnou stanoviště ublížili.

Neprovzdušněná, udusaná půda může způsobit zpomalení růstu kedluben. Pozor je nutné dávat také na rozmnožení plevele, který ubírá sazenicím živiny. Kedlubny by měly růst po zasazení co nejrychleji, aby zůstaly křehké a štavnaté.

Kedlubny ke svému růstu potřebují dostatek vody, ale hlavně v pravidelných intervalech! Pokud půda kedlubně vyschne a pak jí dodáte hodně vody najednou, popraská. Mladá rostlinka ještě ne, ale rostlina s již se tvořícím košťálem ano. Následkem toho se pak do ní mohou pustit choroby nebo škůdci a je po úrodě.

Takže kedlubny zalévejte pravidelně a rovnoměrně, když je pěstujete "pod střechou" nebo přiměřeně dle počasí, když jsou vysazené v záhoně, tak aby nikdy příliš nepřeschly. Kedlubny je nejvhodnější zalévat ráno, během dne oschnou a do listů se nepustí ani hniloba ani plíseň.

TIP: Bílé odrůdy na rozdíl od modrých jsou náročnější a na nevyrovnanou zálivku reagují praskáním hlíz.

Hnojení kedluben je nutné. Mají rády půdu bohatou na živiny, takže hnojivo dodáváme buď před výsadbou v podobě prohnojení záhonu nebo během pěstování, a to nejlépe formou kvalitního kompostu. Čerstvý hnůj kedlubny nesnášejí. Pokud hnojíte až během vegetace formou zálivky, tak poslední hnojení proveďte nejpozději dva týdny před sklizní. Budete tak mít jistotu, že se kedlubna dobře popere s přijatým dusíkem.

V přehuštěných výsevech se rozvíjí houbovitá choroba krčků semenáčků známá také jako padání klíčních rostlin. Napadený krček hnědne a rostlinky odumírají. Výsev proto nepřehušťujte, zakládejte jej řídký a udržujte jen mírnou vlhkost. Kedlubny trpí běžnými chorobami, nejvíce je to hniloba nebo plíseň. Někdy i nádorovitost, která je způsobena nedostatečným střídáním plodin v záhonech. Nádorovitost podporuje kyselá půda, tu lze jednoduše snížit vápněním.

Ze škůdců kedluben je jeden z nejnebezpečnějších kryptonosec, který vykusuje do rostlin srdíčko. Ty pak nerostou, bulvy jsou malé, zdeformované anebo mají náchylnost k praskání. Larvy jsou nakladeny v půdě, tudíž pomůže její důkladné zpracování anebo krytí rostlin netkanou textilií. Podobně jako kryptonosec se projevuje plodomorka, která ničí vrcholy rostlin a bránit se proti ní dá obdobně, jako proti kryptonosci.

Dalšími častými škůdci jsou dřepčíci. Ti jsou spíše nepříjemní, než skutečně nebezpeční. Chutnají jim listy, které okusují. Nemají rádi vodu, takže omezit jejich výskyt je možné pravidelným postřikem vodou anebo opět netkaná textilie. Jelikož se jedná o brouky skákavé, můžete použít i lepové pasti, které umístíte do blízkosti rostlin.

Samozřejmně nesmíme zapomenout ani na slimáky, mšice anebo bělásky. Květilka zelná pak napadá kořeny rostlin, kde vytváří chodbičky a může zcela zničit úrodu, protože kedlubny pak uhnijí.

Kedlubny se sklízí většinou probírkou dle velikosti a to celé najednou, pokud si neberete jen listy na salát či na chléb. Nevhodné je sklízet rostliny, které vzešly do květu. Běžnou kedlubnu lze snadno vytrhnout ručně, u gigánů je lepší si pomoct rycími vydlemi nebo rýčem. Jakmile kedlubnu vyndáte ze země, zbavte ji listů, aby nevytahovaly vlhkost z košťálu. Kořen můžete jen mírně zakrátit nebo jej také celý odstranit.

Na skladování nejsou kedlubny příliš náročné. Potřebují chladno, sucho a ideálně tmavé prostředí. Pro krátkodobé skladování je tedy uložte zbavené listů a kořenů do sklepa. Pokud budete chtít kedlubny skladovat dlouhodoběji, uložte je do chladného sklepa i s kořenovým balem do vlhkého písku anebo zeminy a občas vlhkost zkontrolujte. Takto uskladněná může vydržet až do příštího jara.

• Rané kedlubny se sklízí postupně, jak dorůstají, nejlépe krátce před spotřebou, tak aby byly čerstvé a nezavadlé. Nenechávejte je na záhonu zbytečně přerůstat, dřevnatěly by.

• Pozdní odrůdy na uskladnění se sklízejí najednou nejpozději před příchodem prvních mrazů. Pokud kedlubny uskladníte v chladném, suchém, tmavém sklepě nejlépe do vlhkého písku i s kořeny, vydrží Vám opravdu dlouho.

Kedlubny jsou nejlepší i nezdravější za syrova v salátech, na chlebu s máslem nebo se dají chroupat jen tak samotné. Můžete je ale i vařit, zapékat, dusit nebo smažit v trojobalu. Jistě si i pochutnáte na mladých listech, které obsahují mnohem více vitamínů i minerálních látek než samotné hlízy. Nadrobno nasekané listy jsou ideální pro zpestření chuti zejména v pomazánkách, salátech či polévkách.