Celer listový Jemný

NAŤOVÝ - JEMNÝ - odrůda Jemný pro sklizeň čerstvé natě i k sušení vytváří bohatou růžici jemných aromatických listů dorůstajících do výšky 60 až 70 cm s 30 až 40 vegetačními vrcholy. Nať se sklízí od konce léta postupně nebo na podzim jednorázově. Snáší i opakovanou sklizeň ořezem, kdy znovu ochotně obrůstá a poskytuje další sklizně. Je vhodný k sušení i mražení.

Listový celer můžete použít jako koření a přísadu do polévek či omáček.  

Apium graveolens / Celer voňavý

Celer společně s mrkví a petrželí patří k nejpoužívanějším kořenovým zeleninám. Daří se jim nejlépe v hlinitých, středně těžkých, humózních půdách s vysokým obsahem organické hmoty a dobrou zásobou vápníku. Na lehčích půdách je vhodnější pro pěstování listový či řapíkatý celer, bulvový celer pro uskladnění je vhodný spíše na půdy těžší. Kvůli zvýšenému riziku chorob a škůdců celer nedoporučujeme vysazovat na záhony po kořenové zelenině. Vhodnou předplodinou jsou například luskoviny, brambory, plodová zelenina nebo košťáloviny.

Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba jej pěstovat z předpěstovaných sazenic. Bulvový, listový i řapíkatý celer můžete vysévat již od února, nejpozději však v březnu do sadbovače nebo truhlíku s kvalitním výsevním substrátem. Drobná semínka celeru klíčí 2 až 3 týdny při teplotě mezi 17°C až 22°C. Semínka si udržují klíčivost tři až pět let, můžete jich proto bez obav naset jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek semínek si uschovejte pro příští sezónu. Po dobu klíčení a vzcházení dbejte na přiměřenou zálivku, nejlépe odstátou vodou za použití rozprašovače. Předpěstované rostlinky se 3 až 5 listy přesaďte do kelímků nebo sadbovačů po jedné, aby každá rostlinka měla prostor pro další růst. Při přesazování zastřihněte kořínky asi o třetinu, rostlinky si tak vytvoří bohatší kořenový systém. Při výsevu přímo do sadbovače již přesazovat není nutné.

TIP: Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním sadby, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný i skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla a kde teploty neklesnou pod 10°C. Nižší teploty mohou být příčinou následného vybíhání do květu. Sazenice zůstanou nižší a silnější. 

Dřív jak po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte, celer je velmi citlivý na mráz! Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy - projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj a Vy se pak nedočkáte žádné sklizně. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo sazeničky vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice víc jak tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Při výsadbě dbejte na to, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Celer řapíkatý i listový mají kratší vegetační dobu a proto je můžete vysazovat později než celer bulvový. 

Celer je vděčným sousedem pro hlávkové zelí, kedlubny, brokolici a květák, protože celer odpuzuje bělásky, kteří si na košťálovinách rádi pochutnávají. Výborně si rozumí také s fazolemi a okurkami.

Listový celer by měl mít spon 35 x 40 cm. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií. 

Po celou dobu růstu potřebuje celer dostatečnou zálivku. Vzhledem k vysoké produkci organické hmoty má celer také vysoké nároky na její pravidelnost. Důležitá je zálivka při výsadbě a v druhé polovině vegetace při narůstání bulvy. Nikdy ale celer nezalévejte na listy. Důležité je, aby půda byla stále vlhká, ale ne přemokřená. Na těžších půdách, je třeba celer okopávat, tak aby kořeny měly dostatek vzduchu a nezahnívaly.

Celer je dost náročný na živiny a obsah vápna v půdě. Během vegetace je potřeba ho přihnojovat dusíkem nebo vícesložkovým hnojivem vhodným pro kořenovou zeleninu jako je například AGRO Cererit nebo Agro NPK. Při nedostatku vápníku v půdě Vám doporučujeme použít Agro Ledek vápenatý nebo Agro vápnitý dolomit. Celeru je třeba zajistit dostatek všech živin, zejména dusíku, draslíku, vápníku a bóru. Nedostatek boru se projeví srdéčkovou hnilobou celeru. Nedostatek vápníku se projevuje zakrnělým růstem, nedostatek dusíku poznáte podle slabého růstu kořenů i nadzemních částí a především pomocí světle zelené barvy listů. Nedostatek draslíku způsobí, že rostlina trpí žloutnutím a postupným zasycháním listů. Přihnojování provádějte v první polovině vegetace. 

Celer nejčastěji trápí skvrnitost listů způsobená plísňovou infekcí a dále strupovitost bulev. Proti těmto nemocem již běžně výrobci semínka moří. Pokud by se přece jen objevily, ošetřete rostliny pomocí přípravku na bázi mědi - Champion 50 WP. Preventivním opatřením proti strupovitosti je střídání plodin na záhonu, kdy byste na stejné místo neměli celer dát dříve než za tři roky.

Na celeru se nejčastěji můžete setkat se škůdci jako je vrtule, pochmurnatka či mšice. Proti mšicím aplikujte již při prvním výskytu ekologický přípravek Rock Effect – nejenže přítomné mšice zahubí, ale ošetřené rostliny dalším škůdcům nebudou ani chutnat. Pochmurnatku lze zlikvidovat již na jaře dusíkatým vápnem, dále také pomůže zamezit jí přístup k rostlině pomocí netkané bílé textilie. Při pozdějším napadení rostliny pomůže insekticid, ale tady velmi opatrně. Proti vrtuli můžete použít přípravek Spin Tor. Mezi středovými listy celeru si občas také rádi udělají ubytovnu mravenci.

Listový celer se začíná sklízet postupně od července a užívá se čerstvý i sušený, teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň. Listový celer dobře snáší postupnou sklizeň listů, dokáže přezimovat na stanovišti a další rok dává úrodu listů až do doby, než vykvete, což můžete ovlivnit včasným seříznutím květního výhonu. U naťového celeru můžete sušit listy, ale počítejte s tím, že časem přece jen ztrácí aroma, po zmrazení si velmi výraznou vůni uchovávají.